Emocionální dryák

Vánoce jsou náročné nejen fyzicky (osoby, které přes svátky nepřiberou, aby člověk pohledal), ale i psychicky. Tou dobou nás televize obvykle krmí přemírou filmů typu „žili spolu šťastně až navěky“. Co o to, u pohádek to člověk ještě tak nějak zkousne, jsou to přeci jen pohádky. Pokud však televize použijí těžší kalibr v podobě „Pretty Women“ či „Hříšného tance“, pak bývám nahraná.

Když jsem žila pod nálepkou „single“, myslela jsem si, že tím, že si najdu „toho svého jediného úžasného neodolatelného skvělého prince“, bude rázem po starostech. Najednou, po pár měsících chození zjišťuju, že můj princ je sice skvělý úžasný a neodolatelný, ale to ještě neznamená, že mi bude každý druhý den říkat, jak moc mě miluje a nosit kytice růží na potkání. (Jsem vděčná, že donese – byť pod mírným nátlakem – květinu o narozeninách a s faktem, že netuší, kdy „Lucie noci upije“ se vyrovnávám v tichosti a v ústraní.)

Jak se vyrovnat s kontrastem snů a reality? Inu, jak už to bývá, i tu jsou dvě možnosti. Buď můžete splynout s davem: krmit své srdce písněmi typu „She’s like the wind“ a trápit se, že vy nikdy nebudete jako vítr, protože prostě nejste milá, něžná, krásná jako Jennifer Gray. Pokud si u toho ještě nalijete sklenku či dvě portského (bejlíz, medoviny … doplňte své oblíbené pití), jste na skvělé cestě do protialkoholické léčebny.

Pak je tu ještě jedna cesta. Pravda, je trochu užší a rozhodně není jednoduchá. I tady budete ronit slzy u série písní. Jen výběr je trochu jiný. Prosba „Veď mě z vnějších nádvoří“ (Petra) jistě nezůstane nevyslyšena. Tam, ve svatyni svatých, už nemáte chuť fňukat, že nedostáváte kytky k svátku. Už na tom tolik nezáleží. Přesto Bůh ví, že to trápí vaše srdce. Přijde a pošeptá: „Ty utištěná, vichrem zmítaná, útěchy zbavená (Izajáš 54/10) … dám ti bílý kamének, a na tom kaménku je napsáno nové jméno, které nezná nikdo než ten, kdo je dostává (Zjevení Janovo 2/17)“ . Najednou víte, že v nebi o vašem svátku vůbec nikdo vědět nebude – a přesto z toho nejste smutné. Víte, že Bůh o něm ví. A to, že On sám ho s vámi oslaví, stačí vrchovatě.

Pak vám nezbyde než přemýšlet o tom, „How Great is our God“ (Hillsong) . Není divu, že se pak přistihnete, jak sedíte a dojatě dumáte „What a friend I´ve found“ (Delirious?).

A to je potom ten správný vánoční „emociální dryák“