Podobenství o sypané batice

Na letošním táboře si děti vyráběly vlastní družinková trička. No, uznávám, slovní spojení "děti vyráběly" není úplně přesné - vzhledem k věkovému složení družinek (průměrný věk dětí 5 let) nemalou část triček vyrobily vedoucí. Jelikož triček bylo hodně a dělníků málo, nakonec jsem i já na chvíli opustila hrnce a kastroly a po počáteční nedůvěře ke zvolenené technologi přiložila ruku k dílu. Na pořadu dne byla sypaná batika.

Já vím, ti z vás, kteří ji zkoušeli, mi pravděpodobně řeknou, že na tom není vůbec nic složitého - a budou mít pravdu. Koneckonců posypat vlhké tričko různýma barvičkama zvádne každý, kdo aspoň jednou v životě zkoušel něco osolit špetkou soli, stačí se jen nezaleknout a nepřehnat to s barvou. Vždycky mi však zůstávala utajena technologie fixace barvy.

Maminka mi doporučovala zabalit tričko pevně do silonového pytlíku a povařit ve vodě... Po zralé úvaze jsem usoudila, že pravděpodobnost prasknutí pytlíku (a tím znehodnocení výrobku) je příliš velká a od tohoto druhu experimentování jsem upustila.

Na netu jsem se dočetla, že je možné tričko zabalit do alobalu a upéct v elektrické troubě na 150 stupňů. I tenhle postup má své mouchy - doma nemám alobal ani elektrickou troubu. První věc je sice snadno řešitelná, ovšem přes mou plynovou troubu zn. "peču si jak mě zrovna napadne" nejede vlak.

Teprve na táboře mi Jana Q. prozradila "tajný a zaručený recept na fixaci barvy" - recept, nad kterým mi zůstal rozum stát. Ona magická dvě slova zněla: "MIKROVLNÁ TROUBA".

Vždycky jsem si myslela, že mikrovlnka slouží výhradně a především k ohřevu jídla, a to ještě jen některého. Slyšela jsem o některých exotech, kteří v ní zkoušeli vařit vajíčka natvrdo či vypalovat cedečko, ale těmto experimenpotentům jsem se vždy vyhýbala velkou oklikou. Proto by mě nikdy, ... opravdu NIKDY ... nenapadlo strkat do mikrovlnky mokré tričko posypané trochou barvy a zabalené do igelitového pytlíku. Oč větší bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že ono to OPRAVDU FUNGUJE!

Jak jsem tak máchala kdovíkolikáté tričko a přemýšlela nad jeho pobytem v "peci", napadla mě zvláštní paralela. Něco jako
"Podobenství o batikovaní triček".

Každý z nás je jako to tričko. Na začátku jsme jen obyčejné, bílé tričko - někdy se říká jako nepopsaný list papíru. Bůh sám na nás nanáší různé barvy, podle toho, jaký motiv chce na tričku mít.

Každý z nás máme různá obdarování, stejně tak jako každé tričko je jinak barevné. Nemůžeme plácat na jedno tričko úplně všechny barvy, co nám přijdou pod ruku, asi by z toho nic moc hezkého. Stejně tak se nemůžeme vrhat do všech aktivit, které kolem nás jsou. Je spoustu dobrých věcí, které je dobré dělat, ale ne všechny máme dělat zrovna my - Satan má jednoduchou strategii, když už nás nedokáže přinutit, abychom nic nedělali, tak nás dokope do opačného extrému - budeme dělat příliš mnoho. Tak se z nás stanou uštvaní křesťané bez radosti ze života.

Občas se stane, že některé věci jdou "mimo nás" - prostě něco nepochytíme, nezvládneme, lidově řečeno "zvoráme". To je stejné, jako když zrníčko barvy padne na nějaký mastný flíček a nezapije se do trička. Při pohledu na batikované tričko mě potěšilo, že když se zatoulá pár zrnek barvy, tak se nic moc nestane - výtvarník s tím počítá. Stejně tak když my občas něco zvoráme, tak se nic nestane - Bůh s tím počítá. Pochopitelně bychom si neměli říkat, že je jedno, jestli se poctivě snažíme věci zvládat nebo ne (aby se nám nestalo, že zůstaneme bílým tričkem s ubohýma pár tečkama), ale je zbytečné se hroutit, když nám sem tam něco unikne.

A na závěr to nejtěžší - výheň zkoušek. Všichni to známe. Někdy se zdá se, že se Bůh vzdálil a myslíme si, že se nám děje něco nepatřičného.

Jakub říká: "Mějte z toho jen radost, bratři moji, kdykoli upadáte do různých zkoušek. Víte přece, že zkoušení vaší víry přináší vytrvalost. Nechte však vytrvalost dozrát, abyste byli dokonalí a úplní a nic vám nescházelo."

Kdybychom naše čerstvě nabarvené tričko nenechali docela dlouhou dobu v horké troubě, barva by se při nejbližším praní vyplavila pryč. Teprve ona vysoká teplota způsobí, že barva drží tam, kde má - teprve potom je tričko dokonalé a úplné a nic mu neschází.

Když jsem tak máchala jednotlivá trička, žasla jsem nejenom nad tím, jak krásně se povedla, ale i nad tím, co všechno se člověk dozví o Bohu při obyčejném batikování triček. Že by tohle bylo ono "rozjímání nad Hospodinovým zákonem"?

Ať tak či onak, od nynějška nemají flekatá trička šanci .... kde nepomůže Vanish, tam pomůžou barvičky...

P.S. Víte komu z celého tábora slušela sypaná batika bezkonkurenčně nejvíc? Malé Jůlince (1 rok)! To byste nevěřili, jak je batikované bodíčko praktické - všechny fleky od jídla se na něm velice rychle ztratí!