Trička

Všechno napomáhá k dobrému těm, co milují Boha (Římanům 8,28). I špatná objednávka triček.

Brzy po začátku školního roku za mnou přišli moji deváťáci s tím, že by taky hrozně rádi měli svoje třídní trička. Loňští deváťáci se v nich promenádovali už od září a že oni by neradi zůstali pozadu.

Moje argumenty "ať se domluví a objednají si je" šli při pohledu na trojici prosebných tváří stranou. "Pančelko navrhněte to vy, když my se nedokážem domluvit...". Uznávám - je jich třicet, je jim 15 a každý má vlastní názor, což samo o sobě značí, že domluva na čemkoliv není zrovna jednoduchá, jenže... proč to musím "odedřít" zase já?

Několik týdnů jsme strávili dohadováním se, co vlastně bude na přední a zadní straně trička. Jednotlivé firmy se předhánějí v nabídce motivů, a tak shodnout se byl nadlidský výkon. Ještě, že alespoň barvu trička si mohl každý vybrat dle své chuti a povahy...

Jistě si dovedete představit, jak se mi ulevilo, když jsem konečně odeslala objednávku a na chvíli jsem mohla pustit veškeré dění okolo triček z hlavy.

O měsíc později mě na poště čekal balík. Triček byla hromada, bohužel vlivem nedorozumění (přesněji vlivem mnou špatně napsané objednávky) bylo o jedno (dámské, XL, bleděmodré). Kam s ním? Už jsem se pomalu, ale jistě smiřovala s faktem, že za blbost se platí a že tudíž hold zaplatím o jedno tričko navíc a v šatníku budu mít místo jednoho absolvenstkého trička dvě.

Trochu nesměle jsem navrhla třídě, jestli by se nechtěli na tohle tričko složit (v počtu 30 to vychází asi 5 Kč na žáka) a jestli by jej nechtěli dát některé z oblíbených vyučujících.

Jaké bylo moje překvapení, když děcka nejenom že souhlasili, ale téměř jednoznačně se shodli na jedné z vyučujících. Kdo to je? Myslím, že by se styděla, kdybych tady o ní mluvila, proto jí budu říkat jen J. Je to dáma, která už učí nějaký ten pátek a má třída ji teprve letos dostala na rodinnou výchovu. A nutno říci, že se opravdu mají vzájemně rádi.

A prý, jestli bych nezašla pro onu paní učitelku, že by jí tričko rádi předali hned a pokud možno celá třída. Neměla jsem to srdce jim nevyhovět, a tak jsem ji poprosila, aby se za námi stavila.

Co se dělo poté, mi naprosto vyrazilo dech. Když J. vstoupila do třídy, najednou tam bylo naprosté ticho. Vůbec jsem ta svá dítka nepoznala. Najednou byly schopní mluvit jeden po druhém, vzájemně se doplňovat a v klidu říct to, co měli na srdci. A že toho nebylo zrovna málo.

Když Eva předávala J. tričko, bylo vidět, že J. si toho opravdu moc váží. Že ji to potěšilo, povzbudilo a pohladilo po duši. A protože se tou dobou zrovna připravovala na náročnou a velice riskantní operaci, zakončila své poděkování slovy: " Věřte, že se mi bude odcházet mnohem líp, když vím, že tu na mě čekáte. A až se vrátím a bude všechno v pořádku, vezmu si vaše tričko a vy budete vědět, že už je všechno zase dobré."

Ještě druhý den, když jsem se jen tak míjela s J., při pohledu na naše tričko (měla jsem zrovna to své na sobě) se celá rozzářila, a pak mi pošeptala, že bleděmodrá je její nejmilejší barva.

Ještě dlouhou dobu jsem přemýšlela o tom, čeho jsem vlastně byla svědkem. Na začátku byla má obyčejná lidská chyba a na konci čekal kousek nebe na zemi. Jsem ráda, že Všechno napomáhá k dobrému těm, co milují Boha (Římanům 8,28) . I špatná objednávka triček.