Určitě jste už někdy procházeli školou. Ve většině z nich jsou zdi pokryty více či méně povedenými výtvarnými díly a dílky žáků jednotlivých tříd. Vždycky, když jdu okolo, tak tiše závidím. Naše výtvarnice mají opravdu hodně nápadů, a tak nezřídka kdy vnikají velké projekty (několik metrů čtverečních), na kterých spolupracuje tým lidiček. Tak trochu smutně přitom zavzpomínám na naše tradiční bílé papíry A3 a donekonečna se opakující zátiší. Ale musím se vám přiznat – jedna z prací mě fakt dostala.
Jen si to představte, dlouhá školní chodba (a když říkám dlouhá, tak myslím opravdu hooooodně dlouhá) a na jejím konci celá stěna pokrytá něčím, co z dálky připomíná dalmatinní kůži. Teprve když člověk přijde blíž, zjistí, že každý z výkresů skrývá jednoduchý, mnohokrát se opakující ústřední motiv a že část výkresu odpovídá realitě (černý motiv na bílém výkresu) a druhá část výkresu je kreslena inverzně (bílý motiv na černém pozadí). Celá výstava prací nesla název: POZITIV – NEGATIV.
Přiznám se, že jsem při pohledu na celou tuto scenérii pochopila význam anglického slova … wow. Ne, že by samotná výtvarná dílka byla zas až tak úžasně úžasná. Ona úžasnost, nad kterou se mi zatajil dech, se skrývala jinde – v pochopení dalšího z mnoha Božích principů.
Na kontrastu POZITIV – NEGATIV jsem si zcela jasně uvědomila úplně jiný kontrast – kontrast dvou srdcí – srdce nevěřícího a srdce věřícího (myšleno tím vykoupeného, obmytého krví beránka).
Při pádu člověka se v nás, přesněji v našem srdci, něco převrátilo. Najednou už neukazujeme svého Tvůrce takového, jaký skutečně je. Náš obraz je negativem – světelné tóny podává opačně, světlo černě a stíny světle.
Rozhodne-li se člověk žít v opravdovém, upřímném vztahu se svým Stvořitelem, stane se s ním razantní změna. Bůh sám zaslibuje, že „nám dá nové srdce a do nitra nám vloží nového ducha. Odstraní z našeho těla srdce kamenné a dá nám srdce z masa“ (Ezechiel 36,26) Takový člověk se stane pozitivním obrazem svého tvůrce – tj. odpovídá zobrazenému „předmětu“.
Uvědomila jsem si dva důležité principy:
1. Na první pohled z dálky obě dvě části obrazu vypadají stejně – směs černého a bílého. Je však důležité, jestli je základ „černý“ a my na něj sem tam doplníme nějaký ten „bílý puntík“ v podobě dobrého skutku, anebo „bílý“, doplněný o občasný „černý puntík“. Kým jsme? Jsme hříšníci, kteří konají dobro, anebo svatí, kteří občas hřeší?
2. Bůh ve svém slovu (Ezechiel 36,26) řekl, že nám dá nové srdce. Z toho tedy plyne, že když jsem mu svěřila svůj život, dostala jsem nové srdce. Máme tedy nové srdce. Věříte tomu? Ještě jednou, abyste tu otázku náhodou nepřehlédli – věříte tomu? Věříš tomu ty osobně? A věřím tomu já?
Od nástěnky jsem odcházela s nově nalezenou vlastní identitou. Pochopila jsem, že Bůh se na mě nedívá jako na budižkničemu, které při každé příležitosti spadne do hříchu a které je naprosto neschopné vykonat cokoliv dobrého. Bůh mi dal nové srdce. Všechno to sebeponižování a sebepodceňování byl jenom stud převlečený za pokoru. Stud říká „Nestojím ani za podívání. Nic dobrého se ode mě nedá čekat.“ Pokora říká: „Jistěže nesu slávu, ale je to zrcadlená sláva. Milost která mi byla přidělena!“.
Přeji vám, „ať svítí světlo vaše před lidmi … “ (Matouš 5, 16). „Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil. (Efezským 2,10). Tak jděte a naplňte tento svět Boží láskou.
0 komentářů:
Přidat komentář