Být srdcem při práci

"Správně vidíme jen srdcem, co je důležité, je očím neviditelné." (A.S.Exupery) Povídka o setkání s člověkem, který se na svou práci dívá srdcem.

Setkala jsem se s ředitelem jedné docela obyčejné základky. Ba co víc, měla jsem možnost pozorovat jej při práci. Pravda, v tu chvíli bych rozhodně nepoužila sousloví „měla možnost“ – spíše bych to popsala slovy jako „musela jsem“ či „bylo mi nařízeno“. Toto setkání mi v první chvíli vůbec nebylo příjemné. S odstupem času však přináší ovoce těm, kdo jí prošli.

Tento pan ředitel je kapitola sama pro sebe. Malý princ by se při pohledu na něj rozhodně podivil a pronesl by to své: „Někteří lidé jsou rozhodně strašně zvláštní.“ Proč? Provokuje. Probouzí z letargie. V jednu chvíli se chová jako komediant a v druhou chvíli je schopen s vážnou tváří uvažovat nad závažnými problémy školství. Jde proti proudu. Je jiný. Ví, co chce, a jde za tím. Někdy tvrdě, nekompromisně. Má fakt kuráž. Když něco chce, hledá všechny možné způsoby, jak toho dosáhnout. Mluví-li o své škole, má v očích zář ohně. Šéfuje zástupu kantorů, chce po nich nemožné ihned, zázraky do tří dnů … a oni to dělají. Proč? Kdo je ten člověk? A hlavně … proč to funguje?

Ze začátku mi strašně lezl na nervy. Nechápala jsem to. Kladla jsem dotěrné dotazy. Hledala jsem důvody, proč to nejde . Všem okolo jsem tvrdila, že to, co říká, je pitomost, že to „prostě nemůže fungovat“.

A pak … pak jsem to pochopila. Vzpomněla jsem si, že „správně vidíme srdcem, co je důležité, je očím neviditelné“ (Malý princ). Tento muž se na svou školu dívá srdcem.

A co my? Jsme si vědomi toho, že i tvůrčí schopnosti mají svůj zdroj v srdci? Že nevěříte? Že chcete nějaký příklad? Stačí se podívat na umělce. Každý z nich by mohl malovat podle předem daných výpočtů, ale výsledek pak postrádá něco, bez čeho umění není uměním. Vzpomeňte si na Mojžíše – jednoho krásného dne mu Bůh předal přesné plány na stavbu svatostánku. Víme, že ty plány byly fakt dobré, a že se dá očekávat, že výsledek by měl být opravdu nádherný. Jenže samotné plány Bohu nestačí. Bůh předá plány a vzápětí dodává: „A do srdce každého dovedného řemeslníka jsem vložil moudrost, aby zhotovili všecko, co jsem ti přikázal … “ (2. Mojžíšova 31,6). Později „Mojžíš povolal Besaleela s Oholíabem a všechny dovedné, jež Hospodin obdařil moudrosti, všechny, jež srdce pudilo, aby přistoupili k práci na tom díle“ (2. Mojžíšova 36,2).

A do třetice – vzpomeňte si na Izraelce v době, kdy budovali nové hradby kolem svého pobořeného města. Jen si to představte: v jedné ruce mají zednickou lžíci, v druhé mají meč. „Stavěli jsme hradby dále, byly již zpoloviny hotovy, protože lid byl srdcem při práci“ (Nehemjíš 3,38). A úplně stejné je to s každým velkým podnikem, do kterého se pustíme – o obrovském dobrodružství zvaném život ani nemluvě. Úspěch i selhání lze do značné míry předvídat podle toho, nakolik do nich vkládáme celé své srdce.

Pamatujete si, jak jsem o onom panu řediteli říkala, že má fakt kuráž? Slovo „kuráž“ je odvozeno od starofrancouzského cuer, a to zase od latinského cor, „srdce“. Občas, když věci děláme opravdu srdcem, zjistíme, že najednou potřebujeme opravdu hodně kuráže – všechnu, kterou dokážeme posbírat.

Přeji vám, ať vše, co podniknete, se zdaří, protože u svých podniků budete mít srdce. Pak výsledky naší práce nebudou jen jednotky masové výroby, ale skutečně cenná umělecká díla. Právě ty se totiž rodí v lidských srdcích.